Možná jste i Vy na internetu zaznamenali video odkazující na nesmyslnost některých „zaměstnání“, kterým se valná většina z nás během svého života má možnost věnovat.

Je pravdou, že značný počet pracovních postů je pro mnohé pamětníky nejen nepochopitelný, ale nedokáží se dost dobře zorientovat ani v jejich samotném pojmenování. Jednoduše jsme se zřejmě již dostali do fáze, kdy se v rámci zachování alespoň určité úrovně morálky obyvatel vyspělých zemí snažíme seč můžeme, ale pomalu nám docházejí síly k tomu hledat a nacházet další možná místečka, která by bylo lze obsadit případnými zájemci o pracovní uplatnění.
A mezitím se obrovská část pracovně se angažujících jedinců dostala do situace, kdy každý všední den vykonávají určité pracovní úkoly, ovšem sami jen dost těžko dokážou vysvětlit, co je vlastně náplní jejich práce.
Velkým korporacím s jejich hierarchií a odborně pojmenovanou každou jednotlivou pozicí (nejlépe v angličtině) prostě pomalu dochází dech.
 

Podnikání jako výzva i naděje do budoucna?

Vzhledem k tomu, jak se svět postupně čím dál tím více globalizuje a lidi ztrácejí nejen přehled, ale
i pocit bezpečí a vzájemný kontakt, lze počítat s tím, že až celá tato situace překročí únosnou míru, věci se radikálně změní. I ve skladbě pracovních sil na trhu práce.
Od „nechávání zaměstnat se“ korporacemi zabývajícími se výrobou či nabídkou nesmyslů se dost možná přikloní velká část osob k tomu, že se konečně začne věnovat tomu, co skutečně umí. Něčemu, co bude jejich okolí skutečně potřebovat a dokáže to ocenit.
Existuje celkem logický předpoklad, že se poté lidé budou snažit uživit spíše jako živnostníci než jako zaměstnanci.
 
Co na podobnou vizi říkáte Vy?
Budete mezi těmi prvními, kdo se odhodlají vzít svůj pracovní život do vlastních rukou a začnou takzvaně drobně podnikat?